Norské muzeum dřevařství

Muzeum je navrženo jako lineární struktura podél říčního břehu, která čte krajinu v horizontále mezi vodou a pevninou. Stavba propojuje přírodní a kulturní vrstvy místa a vytváří rámec pro jejich interpretaci v lokálním i širším kontextu. Cituje princip obsluhovaných a obslužných prostor, který definoval Louis Kahn. Dřevěné haly s výstavními prostory jsou spojené železobetonový jádry s chodbami a technickou infrastrukturou. Architektonický koncept vychází z principu plovoucích konstrukcí a reaguje na specifické podmínky území. Objekt je mírně vyzdvižen nad terén, čímž zohledňuje kolísání hladiny i sezónní záplavy okolní krajiny. Vztah k zemi je minimalizovaný – stavba je pevně ukotvená, ale působí lehce a proměnlivě v čase. Výraz domu je založen na jeho vztahu k okolí. Neusiluje o dominanci, ale o přesné zasazení do kontextu, kde architektura slouží jako prostředník mezi člověkem, krajinou a její pamětí.